Je známou věcí, že si děti rády hrají. A není divu, učí se tím novým dovednostem bezpečnou formou. Avšak o tuto formu zábavy mají často zájem i dospělí. I oni se totiž rádi odreagují a prožijí vzrušení bez rizika. A právě to hry umožňují.

Dospělé však jen málokdy budou bavit ty samé hry, které baví děti, zvláště ty menší. Jejich vyšší mozková kapacita si žádá náročnější výzvy a úkoly. Toho si samozřejmě všimli i výrobci her, kteří začali vymýšlet takové, které si užijí i oni.

Jednou z posledních novinek v tomto oboru, jejichž popularita se stále zvyšuje, jsou mimo jiné escape games, v českém překladu známá jako úniková hra. Její princip je poměrně jednoduchý – člověk či častěji skupina lidí je zavřena do místnosti, ve které je ukryt klíč. Ten musí v časovém limitu najít a dostat se ven.

Aby jej mohli najít, mají k dispozici nejrůznější vodítka. Ta jsou rozeseta různě po místnosti, často skryta za nejrůznějšími rébusy. Ty musí soutěžící vyřešit, aby se mohli dostat dál a vyhrát. Pokud mezi sebou soutěží více skupin, vítězem je ta, která se dostane ven v nejkratším možném čase.

Je jasné, že to vše není jednoduché na organizaci a uspořádání. Nehledě na to, že místnost nemůže zůstat stejná. Pokud by ji totiž stejný tým procházel podruhé, již by věděl, co a jak, což by znehodnotilo význam celé výzvy.

Pokud jde o to, zda je můžeme pořádat doma, existují karetní verze. Ty ovšem mají jednu závažnou nevýhodu: lze je hrát pouze jednou, neboť u nich není možné změnit jejich uspořádání. Pokud je tedy již jednou vyřešíme, pak už budeme vědět, jak na to. Při druhém hraní tedy již nebudeme muset řešit žádné hádanky, neboť si již bude řešení pamatovat řešení z předchozího průchodu.

S tím vším je potřeba počítat, pokud o ně budeme mít zájem, ať už jako soutěžící či organizátor. Jen tak budou skutečně všichni spokojeni.